BROD NAD DYJÍ

BROD NAD DYJÍ - IV. ROČNÍK

TÝDENNÍ SETKÁNÍ RETRIEVERŮ VE DNECH 1. - 8. 7. 2000

Při vzpomínce na své vlastní začátky v chovu labradorů se dnes již usmívám, ale byly doby, kdy informace o tomto plemeni u nás, byly takřka nulové a lovecké zkoušky, které by odpovídaly povaze a vrozeným vlastnostím těchto báječných psů neexistovaly. Retrievři se nutili k projevům ostrosti a hlasitosti na kočku a škodnou zvěř, což jsou vlastnosti jim cizí a kdy začátečník jako já po přečtení zkušebního řádu absolutně nechápal co to je vlečka, barva, odložení, šoulačka, klid před zvěří a zejména pak, jak psa vůbec k těmto záležitostem připravit a vycvičit.

Ch. GraceButterfly Bohemia Bras JCh. Chasqui Bohemia Bras a ten černý čumáček mezi nimi je Aimie Bohemia Bras

Jenomže já měla kdysi to štěstí, že jsem se seznámila s paní Čečrdlovou naší vynikající chovatelkou dříve Labradorů, dnes především Golden retrieverů a zakladatelkou chovu Chesapeak Bay Retrieverů u nás. Díky ní jsem se mohla vyvarovat začátečnických chyb ve výcviku, a následně pak i v chovu labradorů. Jenže každý takové štěstí, že při svých prvních krůčcích pejskaření narazí zrovna na zodpovědného chovatele, nemá. A protože retrievři jsou nejen ve světě, ale několik posledních let pro svou univerzálnost a skvělou povahu čím dál tím oblíbenější i u nás, začal zájem o informace, rady a praktické úkázky za strany majitelů těchto čtyřnohých kamarádů nejen z chovu našeho, ale i z chovů jiných , přesahovat naše domácí možnosti. Proto jsme se s několika nadšenci v roce 1997 rozhodli, že uspořádáme první Tábor s retrievry. Tato akce, která byla pojata jako rodinná dovolená s retrievery se uskutečnila v Jihomoravské vesničce v Brodu nad Dyjí. Pro velký ohlas z řad retrievrářů jsme stejnou akci, zopakovali i o rok později a náhle se z prvotního nápadu stala tradice, kdy se letos konal již IV. ročník tohoto týdenního setkání.

účastníci II. ročníku v r. 1998 a III. ročníku v r. 1999

Letos se do Brodu, kde nás usedlíci vítají již jako staré známé a kde nám manželé Janouškovi majitelé ubytovny, manželé Kuchtovi - správcovi ubytovny Dyje, v níž jsme po čas tábora ubytováni i majitel místní restaurace U Jindřicha, kde se stravujeme, vycházejí všemožně vstříct, sjela opět stovka milovníků retrieverů ze všech koutů Čech a Moravy. Maďarská výprava letos čítala jedenáct účastníků včetně dětí a již tradičně jme mezi sebou mohli přivítat i naše slovenské přátele a dokonce letos poprvé i první vlaštovku - chovatelku z Polska Beatu Radomskou s dcerkou Kingou.

Výcvik pokročilejších účastníků na svá bedra opět vzali zkušení výcvikáři a rozhodčí z výkonu z Maďarska Karel Kiss s dcerou Csílou a Pišta Balint. Markéta Janečková a já jsme se věnovali těm, kteří si ještě nebyli při výcviku příliš jistí. Cvičilo se převážně ráno a dopoledne, Karlova a Pištova skupina také ještě po večeři. Od základní poslušnosti vodění na vodítku, vodění u nohy na volno, daunování, zadaunování na dálku s písknutím, odložení, přivolání, jsme pokračovali k aportům v terénu a z vody, nacvičovalo se dohledání a vlečky. Povídali jsme si o výživě a výchově retrievrů i o přípravě na výstavy. Tak jako minulý rok, si naši dvounozí i čtyřnozí účastníci mohli své nově nabyté poznatky z výcviku i vystavování ověřit v praxi při Táborovém duatlonu.

První den probíhá nejprve rozřazení do skupin podle míry zkušeností vůdce a pejska.

Čtvrtek se nesl ve jménu zkoušek, kdy se zkoušely vesměs stejné disciplíny jako na OVVR. Naši maďarští kolegové posuzují na mezinárodních zkouškách a vrcholových memoriálech, proto jsme přivítali, že se ujali role rozhodčích. Přestože se nejednalo o oficiální zkoušky, přistupovali všichni zúčastnění, jak posuzovatelé, tak vůdci se svými pejsky, k plnění svých úkolů velmi zodpovědně.

Nejprve probíhá test povahy, který při našich zkouškách bývá dost náročný.

Jeden z maďarských rozhodčích pan Karel Kiss při posuzování disciplíny aport v terénu.

Následuje aport z vody

V pátek, druhý den duatlonu proběhla neoficiální táborová výstava, k jejímuž posouzení přijal pozvání pan Petr Studeník rozhodčí z exteriéru a velmi úspěšný chovatel anglických kokršpanělů. Všechny nás potěšil jeho přístup k vystavujícím, neboť každému jednotlivě, pokud bylo potřeba pomohl postavit pejska do správného výstavního postoje, trpělivě vysvětloval jakých chyb by se měli vystavovatelé vyvarovat, poukázal také na přednosti každého pejska a jak je při předvádění ve výstavním kruhu ještě vyzdvihnout, zároveň však přihlížejícím vysvětlil i jaké vady někteří pejsci vykazují a jak by se dali odstranit, či jak jim v dalším chovu předejít.

Každá naše výstava, ač neoficiální, má i svého BISe

Úžasný dojem ve všech přítomných zanechal svým nesmírně milým přístupem k dětským vystavovatelům při Juniorhandlingu. Pod jeho vedením spadla nervozita a strach i z těch nějvětších trémistů a děti v kruhu se svými chlupatými kámoši mnohdy předvedli lepší výkon, než rodiče s tím samým chlupáčem při předchozím vystavování.

Juniorhandling - děti byly úžasné

karneval - foto nahoře r.´99, foto dole r. 2000

Po skončení výstavy předvedl pan Studeník své mnohaleté zkušenosti s úpravou srsti psů. Jeho praktická ukázka při přípravě Goldena na výstavu se stala skutečnou Show. Pod jeho rukama se během několika minut poněkud těžkopádně působící huňatý medvěd doslova změnil v gentlemana s elegantní vznosnou šíjí s hebce splývající srstí přecházející do bohatých závěsů. Nejen přihlížející, ale i samotné majitele bývalého medvídka tato jeho zásadní proměna v dokonalého Golden retrievra skutečně ohromila.

Přestože celý týden se nese v duchu jednoho všem společného tématu - retriever, nezapomínáme ani na děti, které sem společně se svými pejsky a rodiči přijeli ztrávit kousíček prázdnin. Právě pro ně se každoročně pořádá soutěž v kreslení, na jejímž vyhodnocení se podílí všichni účastníci tábora. Nejlepší výtvarníci jsou pak vyhlášeni a odměněni během soutěžního karnevalového večera, který pro ně vždy pořádají manželé Svobodovi a Volejníkovi. Ale nikdo z dětí nepřijde zkrátka. pro každého je během mnoha soutěží připravena sladká odměna.

Eva Svobodová naše odbornice na dětské dušičky - pod jejím vedením se do soutěže v malování na téma "Naše rodina a retriever" zapojily děti ze tří zemí. Jazyková bariéra jim působí menší problémy než nám dospělým.

Honza jako licitátor

Honza Čepelák, kterého si většina lidí z našich srazů pamatuje převážně jako "Ferdu mravence - práce všeho druhu", neboť je na něj za každých okolností stoprocentní spolehnutí a pro zdar každé akce udělá, bez ohledu na sebe, maximum, pro milovníky dobrého mysl tříbícího moku, organizuje kromě jiného každoročně i tradiční večer s návštěvou vinného sklípka, místního pana řídícího, který svou hrou na akordeon koření náladu tou správnou atmosférou.

Retrievři nejsou jen rodinnými kamarády, ale díky svým úžasně všestranným schopnostem, fantastickou povahou prostou agresivity s neustálou snahou udělat radost svému pánovi, neutuchající aktivitou a pracovním elánem se využívají jako lovečtí, záchranářští, či drogy vyhledávající psi. Osvědčili se však i v Canisterapii a dnes jsou již nepostradatelnými pomocníky nevidomých.

Nevidomého člověka, kterého provází vodicí pes bereme v dnešní době již jako samozřejmost, ale bývaly doby, kdy jsme tyto naše spoluobčany, jejichž očima se stal čtyřnohý průvodce, vídali poskrovnu. Jedním z nejpovolanějších, kteří pomáhají slepotou postiženým lidem vyjít z jejich tmy, je paní Humhalová, vedoucí Výcvikového střediska vodících psů v Praze-Jinonicích, jež přijala mé pozvání a přijela za námi do Brodu ve společnosti vodicí fenky Golden retrievra svého manžela, který je sám postižen ztrátou zraku. Její přednáška poodhalující nám laikům tajemství výchovy a přípravy vodicích psů, zaujala každého z nás. Strasti, ale i radosti nevidomých lidí a jejich psích kamarádů dovedla vylíčit s lehce humornou nadsázkou bez patosu tak, že my naslouchající jí, jsme neustále blancovali na hranici úsměvů a slz. Přestože dávno minul čas jít na večeři, všichni dál naslouchali jejímu vyprávění i když někteří, na něž se v přeplněné klubovně nedostala židle, po celou hodinu a půl stáli. Přiblížení problematiky vodících pejsků paní Humhalovou nenechalo účastníky tábora chladnými a tak mezi sebou vyhlásili sbírku. Peněžní dárek, který jsem poté mohla paní Humhalové předat, jistě její pejsky aspoň trochu potěší, mne však nejvíc hřál krásný pocit z úžasné solidarity a soudržnosti všech přítomných.

V pátek večer vždy probíhá vyhlášení výsledků Táborového duatlonu s předáním diplomů a cen vítězům. Poté nastupuje Honza třímající aukční paličku a draží aportovací pomůcky, které každoročně do této dražby věnují naši přátelé z Budapešti. Výtěžek této akce vždy věnovali jako sponzorský dar pro realizaci Katalogu retrieverů, který se nám s Álou Čečrdlovou podařilo již podruhé vytvořit také díky podpoře vedení Klubu Chovatelů Slídičů.

Letos se na našem táboře mluvilo čtyřmi jazyky a já jsem nevýslovně šťastná, že kamarádství naše, našich dětí a našich pejsků nezná hranic.

Krutská Alena Chov. st. BOHEMIA BRAS