RODINNÝ VÍKEND

Jirka si jako vždy před zkouškami kontroluje, zda je na zítřek všechno připravené.

!!! PRŮŠVIH !!! Přivezla jsem omylem jiné tabulky, které se k zítřejším zkouškám nedají použít.

Je večer 22.30. Lucie je naše záchrana. Má sebou tabulky z OVVR, které absolvovala se svojí fenkou vloni. Voláme Karlovi. Odpoledne si vykloubil rameno, bolest to musela být strašná, byl zelený jak sedma. Zpětné nahození kloubu do jamky a fixace paže, kterou provedla již MUDr. Hanka Zelenáková také účastník našeho setkání, k tomu dva Brufeny předešly jeho zkolabování. Ještě se snažil pokračovat ve výcviku, ale na zítřek musí být fit, doma se snad lépe zregeneruje. Jeho reakce na náš telefonát je poněkud pomalejší, asi si vzal ještě něco proti bolesti. Nicméně jedná. Za hodinu jej vyzvedáváme v Drahotěšicích, asi dvacet kilometrů od našeho tábora. Ve 23. 45 máme sraz v Ševětíně s místním starostou na obecním úřadě. Opravdu na nás již čeká. Jako velká voda se hrneme za ním do kanceláře. Radka nedbajíc jeho upozornění, že mají úplně novou drahou kopírku, ji okamžitě přeprogramovává pro náš účel. S Lucií dokáží během chvilky vytvořit mustr pro nám tolik potřebných tabulek. Kopírka pak už jen tiše šustí. S Lucií oddělujeme špatné tabulky od přihlášek. K přihláškám pak připevňujeme ty správné. Karel zatím udržuje konverzaci s panem starostou, aby neměl čas si všimnout jak zneužíváme jeho dobroty a bezostyšně si vypůjčujeme kancelářské svorky. Jsem hotovi. Ještě jednou díky pane starosto aspoň touto cestou. Díky vám a vám podobným neztrácím víru v prima lidi.

Neděle 01.00 přijíždíme do Hnevkovic. Karla jsme předali opět do domácí péče. V jídelně zasedáme s Radkou, Lucií a p. Kadlecem mladším k předepsání tabulek. Zítřejší, vlastně už dnešní vrchní rozhodčí s mou drahou polovičkou ťukají kulečník a udržují dobrou náladu. 2.30 - Tabulky jsou připraveny. Dobrou noc a díky. Ani jediné slovo výčitky.

9.00 - Prezentace účastníků zkoušek, přijíždějí zástupci klubu pan Ing. Kubeš a pan Ing. Korda s dalšími rozhodčími pány Mrázem, Davidem a Huckem. Probíhá porada rozhodčích.

9.30 - 26 retrívrů se svými vůdci nastupuje k zahájení zkoušek, absolvují veterinární přejímku, kontrolu tetovacích čísel. Losování pořadových čísel. Než se jednotlivé skupiny rozejdou do honitby k plnění předepsaných disciplin, probíhá jako první test povahy zkoušených psů. Skvělé. Žádný trhač mezi námi není. A pak už se zkouší a zkouší.

13.20 - Je hotovo. Držela jsem palce všem, ale dva goldeni bohužel neabsolvovali. Fenka dnes neměla vůbec zájem o aport, později jsme se dozvěděli, že druhý den začala hárat. To byl zcela určitě důvod její nedělní melancholie. A pejsek goldenek, který byl šikovný při ostatních disciplinách, ani tentokrát nepovažoval za důležité skočit do vody pro aport.

Než se vypíší diplomy a provede veškerá se zkouškami související agenda, Ála Čečrdlová s Ing. Kordou radí účastníkům jak připravit pejsky na výstavu a seznamují je s přednostmi, ale i chybami exteriéru jejich pejsků.

Oběd. Z těch strašných kolínek a jedné stále stejné omáčky, kterou nás tu celé tři dny krmí, se budeme všichni dlouho vzpamatovávat.

18.00 Večeře. Chtějí nás snad otrávit?

19.30 Pan doktor Šebek je přesný jako hodinky. Doprovází jej jeho černý labrador. Přednáška o dysplasii kyčelních a loketních kloubů je zajímavá a hlavně poučná. Moci vidět porovnání rentgenových snímků zdravého a dysplasií postiženého psa na vlastní oči mnohým konečně osvětluje, co to ta tolik diskutovaná dysplasie vlastně je. Prevence založená na nepřetěžování psa v růstu a zdravé výživě jsou dlouho diskutované body přednášky, která končí až dlouho po setmění.

Sobota 3. června Od rána probíhá výcvik, vůdci jsou méně nervozní než předchozí den, dělají méně chyb. Povelová technika se zlepšila. Psi jsou šikovní. I goldenek doplaval pro aport. Odpoledne ještě lehce docvičujeme předávání aportu.

Během dne si manželé Svobodovi s Vlastou Volejníkovou připravili soutěžní program pro děti. Večer se zapojují i dospělí, soutěž Kufr nebo Riskuj si chtějí vyzkoušet mnozí, přestože se neodehrává na televizní obrazovce. Je dobře, že se lidé ještě stále umí bavit v kruhu přátel a bez televize.

Čtvrtek 1. června 14.00 h - přijíždíme do krásného rekreačního areálu Národního divadla na pravém břehu Vltavy u Hněvkovic v Jižních Čechách. Dvě auta, čtyři lidé, tři psi. Zatím je tu prázdno a ticho, za pár hodin tu bude rušno a na každém kroku se budou potkávat blázni zvaní pejskaři se čtyřnohými kamarády – retrievry. Paní správcová si dopřává siesty u kávy a trvá snad 10 minut než nám vyjde vstříct. Je jasné, že jsme ji svým příjezdem příliš nepotěšili, přestože tato akce je tu domluvená od ledna a zálohu již s manželem mají v kapse. Asi jsme příliš rozmazlení za ty čtyři roky co pořádáme každoročně Letní tábory s retrievry na Jižní Moravě, protože tam jsme majiteli ubytovny, správcovými i majitelem místní restaurace vždy mile vítáni a jakékoliv naše přání je splněno takřka předem.

„Psi budou na řemenu a budou mít košíky, protože kromě vás tu bude několik lidí z Národního divadla.“ Koukám na ní jak z jara, při našem minulém setkání, kdy jsme domlouvali pronájem celého tábora pro jednoznačný účel – výcvik psů, a platili zálohu, se o takových opatřeních nezmínila, teď mne odkazuje na táborový řád. „Tady máte klíče od chatek, v každé si opište stav elektroměru a přijďte si nafasovat přesný počet lůžkovin, budete si lidi sami ubytovávat, při odjezdu vyberete peníze za spotřebovaný el. proud, zkontrolujete stav předávaných chatek, vyúčtujete mi peníze za elektřinu a předáte mi použité ložní prádlo proti podpisu.“ Zvláštní, naivně jsem si myslela, že se jedná o pracovní náplň paní správcové. Nechci dělat problémy hned na začátku, proto mlčím.

Během odpoledne se sjíždí účastníci setkání – celé rodiny s dětmi, dvojice i jednotlivci. Ubytovávám je ve čtyřlůžkových chatkách, vydávám povlečení a pokyny týkající se nejbližšího programu. Nejbližší program – nicnedělání až do druhého dne. Přijelo přes osmdesát lidí plus rozhodčí, kteří povedou výcvik.

Z nedalekých Drahotěšic přijíždí také Karel Jedlička ředitel nedělních zkoušek, jenž kromě cen pro vítěze, tisku diplomů dle mého grafického návrhu, zajistil kromě mnohého jiného i pobyt v tomto rekreační zařízení. Pro tento víkend. můj nejbližší spolupracovník, zatím kladu na jeho bedra komunikaci s paní správcovou.

Pátek 2. června 7.00 h. – tábor se probouzí, snídani si každý zajišťuje sám. Slíbené dvouvařiče na chatkách sice jsou, ale není v čem uvařit vodu na čaj či na kávu. Naštěstí Honza Čepelák jasnozřivě přivezl toustovač a rychlovarnou konvici. Obléháme jeho chatku a s námi půlka tábora. Honza vaří kafe a čaj, a ještě stíhá připravovat tousty, rychle přivykáme jeho pohostinství a od té chvíle Honzova chatka slouží jako bezplatný bufet.

8.30 Všichni jsou shromážděni na place uprostřed tábora, představuji Jirku Čecha, Radku Vondrovou, Lucii Šerákovou a Karla, společně povedeme výcvik. Během dopoledne přijíždějí také otec a syn Kadlecovi a pan Švácha. Pejsci se svými vůdci se dělí na několik skupin, dle vlastního uvážení. Karlova a moje skupina zůstává zatím v táboře, začínáme procvičovat základní poslušnost, následuje aport v terénu. Počasí nám přeje, nálada je prima. Znovu vysvětluji, že pes obvykle všechno umí, jen nebýt nervozní a nezkazit ho špatnými povely. Psovodi se usmívají, chápavě pokyvují hlavami a když přijdou na řadu, buď povely šeptají, takže je neslyším ani já, která stojí těsně vedle nich, natož pes, který pracuje v terénu, nebo donekonečna volají na psa aport, aport, aport, přestože pes cvik provádí bezchybně. Velikou bolestí je téměř nulová základní poslušnost, od níž se teprve může odvíjet další výcvik. K čemu je mi vlohový pes práce dychtivý, když jeho spolupráce a kontakt s vůdcem neexistuje a pes s aportem krouží kolem nás, či odbíhá do dálky ignorujíc jakoukoli snahu pána o přivolání. Moje skupina začátečníků proto vždy na začátku piluje základní poslušnost, teprve po té přistupujeme k aportu a dalším náročnějším cvikům.

12.00 Oběd za moc nestál, večeře snad bude lepší.

14.00 Začínáme znovu cvičit. Tentokrát nacvičujeme aport z vody. Některým pejskům se do vody moc nechce, proto s Karlem vymýšlíme různé triky jak je nenásilnou cestou přimět k dobrovolnému vstupu do vody. Jiní, zejména labradoři mají opačný problém, nechce se jim prozměnu z vody ven. Nakonec, až na jednoho goldenka pro aport doplavali všichni. Horší je to zatím s předáváním. Ale věříme, že se i to podá.