Když mi bylo 11, rodiče se nade mnou smilovali a Mikuláš mi přinesl malou bílou kuličku - štěně maltézáčka. I když jsem byla velice šťastná, za pár let mě rodinný mazlíček, jehož smyslem života je ležet na gauči nebo někomu v náručí, přestal bavit. Začala jsem tedy prosit nanovo o velkého psa, kterého bych si mohla vycvičit, chodit s ním na výstavy a skládat různé zkoušky.

Letos se mi naskytla příležitost jet na výcvikový tábor retrieverů, který pořádá každý rok paní Krutská. Domluvila jsem se se svými přáteli, kteří vlastní půlročního psa Flat Coated Retrievera, abych ho mohla cvičit. Tábor se mi velice líbil, s Lannym jsme udělali velký kus práce. Já jsem si osvojila povelovou techniku a Lanny se naučil chodit u nohy s řemenem i bez řemene a hlavně přinést mi aport. Přivolání byl totiž náš největší problém. Ze začátku se mi stávalo, že jsem Lannyho musela honit po celém táboře.

I když jsme neuspěli na zouškách OVVR, což není v jeho věku žádná chyba, nevzdáme to a zkusíme je udělat na jaře. Třeba tím obměkčím své rodiče a dokážu jim, že se o psa dovedu postarat a vycvičit jej.